Pocity z přechodu z Nikon D750 na Nikon Z6II

Článek je spíše pro kolegy fotografy nebo zapálené nadšence do fotky než pro snoubence či další fotkou nepolíbené 🙂

Pro ty, co mi píší, nač přecházím (nedávno jsem do stories na mém instagramu dávala na prodej velkou část mé fototechniky a pár fotografů se mě ptalo na důvody prodeje) a taky pro ty co si stále lámou hlavu, zda maji tu Z6/7 II taky zkusit – mimochodem je na ní ještě asi 3 dny akce, kterou jsem právě taktéž na nákup těl využila a ušetřila tak pěkné peníze 🙂 Tak ať jsou mé myšlenky pěkně uspořádané, rozhodla jsem se to sepsat a případné dotazy na techniku směřovat sem 🙂

Úvodem…

Jak asi mnozí z Vás ví, tak jsem poměrně nedávno přešla z Nikonu D750 na Nikon Z6 II. Před Vánoci mi dorazila první část – jedno tělo, 35tka a FTZ adaptér (pro použití objektivů z D750, která má jiný bajonet). Když jsem tuhle první “várku” ozkoušela, věděla jsem, že potřebuji i zbytek techniky. A tak jsem na sezónu 2021 vyměnila prakticky většinu techniky za komplet novou. Hurá! 😀

Už teď můžu při úpravách fotek říci, že je to neskutečný posun v ostrosti fotek s mnohem menším množstvím odpadu (téměř nulovému). Jsem na ostření trošku (hodně) lajdák a většinu fotek jsem tak nejraději fotila na AF-C 3D tracking (na svatbách se stále něco děje, lidé se pohybují; na rodinných foceních dětičky běhají; zkráceně AF-S jsem použila fakt málokdy) – kdo nezná tento režim – jednoduše si u 3D trackingu zvolíte nač chcete ostřit a foťák Vám pak po dobu namáčknutí spouště sám objekt sleduje. No a zrcadlovka z podstaty typu ostření a menšímu množství ostřících bodů tenhle režim tak úplně nezvládá vždy na 100%, někdy se trefí, jindy třeba taky ne. Ovšem pro Z6 II je tenhle ostřící režim jak dělaný! A já jsem mega šťastná, že konečně můžu používat režim ostření, který jsem si tak oblíbila a zároveň mít prakticky vše správně zaostřené. O možnosti ostření na oko a dalších nových “fíčurkách” ani nemluvě. Dvakrát hurá! 😀

Každopádně, rozhodla jsem se sepsat pár rozdílů, kterých jsem si tak mezi těmahle dvěma systémy za ten měsíc a kousek používání všimla (respektive srovnání je  hlavně právě D750 a Z6 II). Je to spíše takové urovnání mých myšlenek a pocitů z nového systému než klasická recenze.

Jdeme na to!

1. Ostření – jak jsem již popsala, je to prostě pecka a já tu poslední dny při úpravách fotek doslova slintám nad tím, že fakt je všechno nádherně ostré. Foťák mi sám nabízí ostření na oči/lidi, já však zatím ráda zůstávám u ostření typu 3D tracking, které jsem popsala kousek výše. Jsem prostě konzerva a zatím mi to tak plně vyhovuje 🙂
2. Pokrytí ostřících bodů – to je další bonus k odrážce nahoře. Jsem fakt nadšená, že mě už nelimituje jen určitá část ostřícího pole a můžu si ostřit prakticky kam chci. U D750 jsem mimo to občas měla problém s ostřením u krajních bodů, to u bezzrcadlovky opět odpadá, což fakt moc cenim.
3. Tichá (elektronická) závěrka – ooo na to se těším u svateb úplně nejvíce! Není totiž nic horšího než vidět moment a díky cvaknutí závěrky a zrcátka dát hned všem okolo vědět, že fotograf je tam taky :))
4. Hledáček – kdo mě zná, ví, že jsem se bezzrcadlovkám dlouho bránila. Jedna z hlavních výmluv vždy byla, že mi vadí se dívat po x hodinách u úprav na pc ještě při focení do elektronického hledáčku. Ale světe div se, nevadí mi to :D. Naopak je naprosto geniální, že již při focení vidím výsledek a nemusím nastavovat foťák metodou pokus omyl (i když to už prostě máte v oku, stejně vždycky musíte udělat kontrolní snímek). Hlavně je skvělé, že v hledáčku vidíte cca výsledek a jednoduše Vás to tak upozorní při přechodech ze tmy do světla, že máte sáhnout na nastavení :)) Kdo totiž fotí většinou na manuál a přechází často mezi dvěma prostředími asi ví o čem mluvím :)Hledáček byl pro mě hlavní “ale” celého přechodu. A fakt jsem se neměla čeho bát, hledáček je u dnešních foťáku natolik skvělý, že je prostě spíše výhodou než mínusem :).

   

5. Baterie – můj velký strašák, zda to nebude úplný průšvih. Nedávno jsem měla 2 rodinná focení po cca 45-60 minutách a 4 minifocení po 20 minutách. Mezitím přestávky – první focení 9:30, poslední kolem 15:00. Za tu dobu jsem stihla 1927 fotek a baterie ukazovala ještě zbytkových 17%. Připomínám, že to bylo v zimě (první focení nám komplet prosněžilo, teplota lehce pod nulou), kdy se baterie rychleji vybíjejí. Měla jsem origo baterii Nikon EN-EL15c 🙂 Sama jsem tedy čuměla, protože v kapse jsem si pro jistotu zahřívala další 3 baterky a modlila se ať mi to vůbec vyjde 😀 A vyšlo!
6. Sériové snímání / buffer – obě věci jsou oproti D750 úplně jinde. V sérii můžu nastřílet šílené množství fotek. Zatím jsem tedy u Z6II nenarazila na limit bufferu. Co jsem teď zkoušela, tak mi foťák ukazuje 34 RAWů v plné velikosti, po spuštění snímání na rychlou sekvenci (ze které skoro můžete dělat video :D) se po 3 vyfocených fotkách začnou fotky již ukládat z mezipaměti na karty a buffer mi stále ukazuje 30-31 fotek. Po 50 nafocených fotkách jsem přestala fotit, buffer stále ukazoval, že by ještě zvládl min. 26-27 fotek v sérii. Zkoušeno s Lexar CF Express a Sandisk SD Extreme Pro UHS-I (v režimu zálohy, tedy SD “zdržovala” tu CF Express). D750 se mi vždy po tuším 13 fotkách v serii na chvilku “sekla” a ukládala. Netvrdím, že zrovna mega buffer a rychlé snímání tak moc potřebuji, ale je fajn mít jistotu, že mi třeba holuby při vypouštění neulétnou 😀 a budu mít celkově více fotek na výběr, kdy s D750 jsem většinou měla tak 3 fotky na výběr než stihli holuby uletět 🙂 Tady vzhledem k rychlejšímu snímkování + většímu bufferu už bude focení vypouštění holubů menší stres :).

   

7. Přepínání hledáček / dotykový displej – je super, že můžu kdykoliv přejít na focení přes displej, který je stejně rychlý jako hledáček. U
   zrcadlovky jsem vždycky chvilku čekala na přepnutí a pak chvilku trvalo zaostřit atd. Tohle je další fajnové zpříjemnění práce 🙂
8. Stejné rozhraní jako u zrcadlovek – menu je defakto stejné, krásně přehledné. Ovládání foťáku je opět hodně podobné, pár tlačítek přesunutých, ale navykla jsem si opravdu rychle 🙂
9. Focus peaking – když chci ostřit manuálně (což jsem zrovna nedavno přes šílené husté sněžení chvílemi musela, nebylo skoro nic vidět :D), tak mi foťák krásně zvýrazňuje zaostřené hrany. Opět fajnové zpříjemnění práce.
10. Stejné barvy – zatím nepozoruji rozdíl v barevnosti fotek oproti mé milované D750 – Z6 vychází ze snímače D750, tudíž barevnost se dle mého podařilo zachovat. Můj preset mi sedí prakticky stejně 🙂

    

11. Velikost a váha – není pro mě až tak extrémně důležité, ale foťáčky jsou o chlup menší (avšak i tak se skvěle drží –  alespoň mně tedy :)) a o chlup lehčí, což po 12 hodinách na svatbě má záda věřím že ocení 🙂 
12. Poslední ale ne méně podstatné – video – větší možnosti v natáčení videí. A že bych k tomu tento rok chtěla taky třeba trošku přičichnout. No uvidíme, jak to dopadne 😀

Toť asi tak shrnutí k mým dosavadním postřehům okolo přechodu D750 na Z6II. Zatím jsem z foťáku doslova nadšená, tak uvidíme co nám tenhle rok přinese! 🙂

PS: rozhodně nejde o to tu hanit zrcadlovky (resp. D750), je to skvělý stroj, který mi pomohl se dostat tam kde jsem teď. Odfotila jsem s ním 4 sezóny svateb, kdy jsem jako záložní chvíli měla profi model D3, pak D810 a nakonec stejně koupila druhou D750. Prostě skvělý foťák poměr cena/výkon. Ale technologie jdou dál a je super držet v ruce něco, co Vám usnadní práci 🙂